Jak už všichni víme, letošní puák byl jiný. Jiný než kterýkoliv jiný pøed ním.
Zaèalo to v pondìlí veèer...
, kdy jsme vyrazili každý tým svou cestou. Pravda, vypadalo to sice trochu hekticky, ale nebylo èasu na zbyt. Do setmìní jsme se mìli všichni dostat na svá stanovištì, a tak jsme se museli dostat z tábora co nejdøíve a to se vším všudy. Se spacáky, karimatkami, batohy..no prostì v plné polní.
My, hvìzdný tým Astore, jsme šli na jedno z nejvzdálenìjších stanoviš od tábora, ještì se skupinou co spala v lomu… Noc jsme pøeèkali u rybníèku kousek nad chatkami, kolem kterých vedl jeden z letošních orienákù. Vyráželi jsme však již dost pozdì a tak jsme došli na místo už témìø za tmy… Po cestì jsme ale utrpìli tìžké ztráty. Matìj totiž ztratil svého plyšového pejska…kdesi v poli….nesl to ale stateènì, a tak mohla vypuknout velká putovní garden party…byly Disko, rohlíky, ohýnek, mp3 i Besiky…. Nutno podotknout, že to byla opravdová garden party, jelikož jsme se oèividnì ubytovali pøímo nìkomu na zahrádce, pøed jednou ze zrovna opuštìných chatek pøímo u romantického rybníèku na kraji lesa. Lehli jsme si tedy na èerstvì posekaný trávníèek, a rozdìlali oheò v místním ohništi. Dlužno dodat, že pozemek nebyl nijak ohranièen plotem a døevo jsme si taky nanosili sami 
Povídalo se, hrály se hry jako železnice a podobnì, až pøišla Ivetka se skvìlou hrou „ztuhlá pružina“. Vøele tuto hru doporuèuji, hráli jsme ji pak ještì nìkolikráte…
No a pak pøišel èas na tak dlouho oèekávanou hru…JungleSpeed…netušil jsem jak je tato hra oblíbená..pøi odchodu jsem pouze ze skøínì sebral první hru co jsem uvidìl…což byl ten Jungle…a pøi východu ze srubu se ozvalo „jooo super zapaøíme Junga..“tak jsem ho už v tom pøeplnìném batohu nechal…no a jak jsme tak hráli Jungle, najednou se nìco zablýsklo v dáli, jako kdyby tam nìkdo šel…a kdo to nebyl..Boura. Jako vždy s úsmìvem pozdravil a pravil: „a nìkdo tady nìco ztratil…kdopak to byl“ ano to není vtip…Mr. Boura je prostì borec…v jedenáct veèer, v noci za tmy, s tím, že šel dvì hodiny po nás, mohl jít uplnì jinudy, protože naše cesty vedly výhradnì pøes pole mimo cesty, našel kdesi ve tmì, na poli plyšového pejska Matìje!! Nechápu to dodnes, ale to je prostì Boura…
Ráno jsme si uvaøili èaj, rohlík s marmeládou a vyèkávali na pøíjezd zásobování..neèekali jsme dlouho byli jsme druzí na øadì… z auta vystoupil opìt Boura s úsmìvem, Radar s mapou a Romèa s klíèky od auta. Dali nám pití, vzali nám spacáky.
Pøekreslil jsem si podle Radarovy mapy barevné znaèky do naší kopie a mìli jsme vyrazit…No ale to už byl trochu problém, protože to nebylo tak jednoduché. Vìdìl jsem kde jsme a kam jdeme, ale ta cesta byla horší….vìdìl jsem jak se vychází z místa kde jsme spali, ale o tìch 100m dále, kde stálo auto to bylo už horší…no a abychom nevypadali jako žabaøi, tak jsme se vydali do nejbližšího lesa a tam jsme si našli cestu..mezitím auto odjelo a my mohli být v klidu
A tak jsme pochodovali… Naštìstí jsem si vzpomnìl alespoò na to jak se orientuje mapa s buzolou… Totiž hezké bylo že máme buzolu, ale ještì tak vìdìt na co ji vlastnì máme… Tak jsme si zorientovali mapu a došli do nìjaké vesnice. Mùj pùvodní plán byl jít stále po málo frekventované „lesní“ silnici…a když už ne po silnici tak alespoò po lesní cestì…Radar nám ale doporuèil jeden les, že je prý moc hezký, že je tam starý buk a …. No tak jsem si øekl, že nebudeme suchaøi (jsme pøece Astore ne??), a tak jsme pøehodnotili plán a že to vezmeme lesem…chacha…no ale to už byl trochu problém… Když jsme pak došli do blízké vesnice, museli jsme zvolit alternativní trasu. Místo silnice do lesa, jsme zvolili zkratku do lesa…..:-) takže šupky dupky pøes pole…..no ovšem jak jsme pozdìji zjistili nebyli jsme pøesnì tam jak jsme si mysleli…asi o 300m jinde, takže jsme chybnì urèovali cesty atd… no nad hlavou nám létaly L-159, kolem bìhali srnky a já si orientoval mapu….ehm ….vìdìl jsem že silnice má být po pravé stranì ale nebyla…smolík… Takže jsem vytyèil nejkratší cestu k cíli…jdeme tamhle øekl jsem, a k mému údivu všichni jako by se nechumelilo se otoèili èelem vzad a šli! Ani nikdo neøekl: „a proè??“ Což bych mimochodem urèitì udìlal já… Nanejvýše se mì Davidi zeptal: „a Seki jdeme dobøe?“ a má odpovìï znìla „máme dobrý smìr“.. „jo, tak to je v pohodì“ ozvalo se naprosto s klidem a bez jakéhokoliv ironického tónu a Davído pokraèoval s Márou v usilovné debatì nad Autosport a tuning, jak si kdo „vyladil“ Škodovku…
Když jsme asi
po 45 minutách pochodu stále dál za nosem dorazili na správnou cestu, pokraèovali jsme vesele dál. Pak pøišlo rozcestí. Buï pùjdeme po jisté cestì 12km nebo po zdánlivì jisté cestì lesem 9km..jelikož už jsme tak mìli skluz, rozhodli jsme se pro tu kratší variantu…škoda však, že nebyla rychlejší…. Vedla totiž po lesních cestách a bohužel jich bylo ve skuteènosti více v lese, než v mapì…øíkal jsem si musíme odboèit druhou velkou vpravo. No tak jsme pøešli jednu a druhá nikde….poøád nic…..samá voda….velká odboèka vlevo..hmm….tady nìco nehraje, ta v té mapì není, nevadí jdeme dál…..divná odboèka vpravo…aha…no co naplat musíme jí doprava tak jako tak…v tu dobu mi zaèly pøicházet zprávy od ostatních týmù, že jsou v té vesnici, kde jsme byli my pøed hodinou a pùl..mohli jsme tak jít klidnì tu druhou trasu.. no šli jsme dál a ta cesta zaèínala bát divná…nìjak moc vìtví….. paøezy….listí…borùvèí!?!?...a cesta najednou nikde! Prostì vyšumìla doztracena… aha! Øekl jsem si, vyndáme si mapu zorientujeme se a tak jako dnes již mockráte se vydáme nejrychlejší vzdušnou èarou k cíli. Pøes pole louky a houští.
Vyndal jsem tedy buzolu a? A hopla…byla sice celá, ale ruèièka místo aby ukazovala sever ukazovala do støedu Zemì, protože ji pøitahovala spíš gravitace než magnetismus…byla vysypaná uvnitø… no co teï?...jo oddychl jsem si..v batohu jsem mìl totiž jednu záložní…..Když jsme byli s Bourou, Romèou a Šuškin sbírat orienák, Boura mi dal do batohu jednu „náhradní“ buzolu. Když jsme pak vyráželi na puák prohlížel jsem batoh a øíkal si: „tak tady tu buzolu nechám, ještì bych ji ztratil“ a vyndal ji. Za tøi minuty jsem ji tam ale vrátil zpìt..co kdyby že jo??… no a ono zrovna kdyby (a to podotýkám, že mi ta buzola neupadla ani já neupadl, nezakopl, neklepl s ní, prostì se rozsypala..)…. Tak jsem vytáhl náhradní buzolu a orientoval… opìt jsme se vydali skrz lesem, opìt jen s ubezpeèením, že máme správný smìr…
Až jsme narazili na zrezavìlý sloup s nápisem: vodní zdroj, ochranné pásmo 2. stupnì..vstup zakázán…plot tam však nebyl a to byla chyba…tak jsme to tam støihli …pøes pøíkopy, kolem nìjakých èerpadel ..no prošli jsme po prùchodu houštím bezpeènì na další cestu, po které jsme dorazili až k silnici. To už jsem vìdìl kde jsme a vydali jsme se smìrem Deštná. Šli jsme lesem podél silnice a poté v ukrutném vedru po poli…no alespoò to nebyl asfalt…náhle nám pøed oblièejem pøebìhly 3 srny…už asi tøetí skupinka ten den…no a na konci pole, na cestì, Matìj zjistil, že má klíštì…chachacha..žádný problém… Bohatì instruován od Romèi jsem vyndal svoji lékárnièku, jodisol už to jelo…ale klíštì nejelo…drželo se jako klíštì a Matìj se držel taky… potom jsme ho pìknì spálili klíšáka jednoho! Štìstí, že od toho kapesníku nechytilo taky nìco dalšího..tøeba to vyschlé pole….ehm no a tak jsme šli dál, cestou jsem opìt pøijímal zprávy o tom, jak jsou ostatní daleko..a nebyli jsme jediní, kdo zabloudili v èerném lese…Snoopy byl se svou skupinou kdesi v lese, Katce právì ujel jediný autobus a po Mirkovi jakoby se slehla zem….bylo jasné, že k cíli, rybníèku, už asi všichni nedojdou…ale úkol znìl jasnì!!
Jediné kvùli èemu se celá naše skupina tak hnala byl ten rybník!! A tak jsme prošli deštnou a pokraèovali dále do Èervené Lhoty..škoda jen že jsme minuli tu sp
ropadenou modrou znaèku …. A tak jsme zase pochodovali v tom vedru po asfaltu….no nevadí pøíštì budu chytøejší…pak už ale zaèala padat první únava…padaly otázky typu….“a jak je to ještì daleko?“ a naše permanentní vzdálenost byla „asi kilometr a pùl “. Po pøíchodu do Èervené Lhoty jsme zjistili, že jsme jediní, kdo tam dorazil a nikdo jiný už nedorazí…podívali jsme se na zahradu, dali si zmrzku a pøijel Radar. Odvezl nás z èasových dùvodù, už jen ty 2 km, k rybníku..museli jsme totiž stihnout „sámošku“, která zavírala v pìt v Deštné. Vykoupali jsme se tedy, mimochodem voda byla teplá jako
bazén…Davído zachraòoval Pamelu (Máru ) a to vše na píseèné! pláži…pak jsme se spakovali a šli zpìt do Deštné…5km…opìt zkratky, pøes pole, pøes lesy..atd…..a na otázku: „jdeme zkratkou?“ jsem vždycky slyšel rozhodné: „no jasný zkratkou!“
A tak jsme dorazili do Deštné, všichni si koupili co potøebovali a my mìli v nohách asi 23 km a 5 hodin pochodu svižné chùze…Potom už jsme se pøidali k týmùm, které byly celou dobu v supermarketu. To už ale není pøíbìh Astore. Pøíbìh Astore však je, že se jako jediní dostali až do cíle…. Astore forever èau…
-Seki-
